Celý svět kouká a nechápe. Mám z toho až mrazení v zádech, libuje si Kaderka

14.06.2021

Český tenis napsal na letošním Roland Garros jedinečnou pohádku. Barbora Krejčíková si z francouzské metropole odvezla nečekaný turnajový double, když kromě dvouhry ovládla po boku krajanky Kateřiny Siniakové také čtyřhru. Juniorským esům zase vypálila rybník teprve šestnáctiletá Linda Nosková. Mnout ruce nad umem svých krajanek si tak může i prezident Českého tenisového svazu Ivo Kaderka. „Je to neuvěřitelný úspěch. Mám z toho až mrazení v zádech,“ přiznal v rozhovoru pro Tenisový svět jen chvíli poté, co s úsměvem a dobře naladěn vystoupil z letadla z Paříže.

Jaký máte dojem z letošního velmi úspěšného Roland Garros?
Naše ženy posbíraly tři tituly – ve dvouhře, čtyřhře a i ten juniorský. Žádný jiný tenisový prezident nemůže mít v této chvíli lepší pocit než já (smích). Je to neuvěřitelný úspěch. Po hvězdách, jakými jsou Petra Kvitová a Karolína Plíšková, máme další. Celý svět kouká a nechápe. Disponujeme více než stokrát menším rozpočtem oproti Britské tenisové asociaci (je známa pod zkratkou LTA, pozn. red.). My máme v první stovce deset hráček, oni s rozpočtem více než 400 milionů liber dvě. Teď máme tři vítězky na nejnáročnějším grandslamu sezony. V takto globální věci, jako je tenis. V té obrovské konkurenci a z takové malé zemičky, jakou je Česko. Mám z toho až mrazení v zádech.

Barbora Krejčíková je první českou grandslamovou vítězkou ve dvouhře po Petře Kvitové, jež v roce 2014 podruhé ovládla Wimbledon. Co stojí za jejím prudkým výkonnostním vzestupem?
Bára loni přesně touto dobou vyhrála turnaj Macha Lake Open ve Starých Splavech. Zúčastnila se všech akcí loňské postcovidové jarní a letní supersérie, která otevírala nejen český, ale posléze i světový tenis. Jako Český tenisový svaz jsme nachystali tolik příležitostí, jako nikdo jiný na světě. Byli jsme první a jediní. Sama Bára si to pochvalovala. Říkala, že je senzační, že si mohla vyzkoušet, jaké je to hrát v singlu proti hvězdám. Teď vyhrála Paříž. Je skvělý pocit, když tohle všechno prožíváte spolu s ní a vidíte to na vlastní oči.

V souvislosti s Barborou Krejčíkovou se často mluví i o její někdejší mentorce a trenérce Janě Novotné, která v roce 2017 podlehla těžké nemoci. Jaké na ni máte vzpomínky?
Na Janu mám úžasné vzpomínky. Škoda, že už v Paříži nemohla být, hrozně rád bych si s ní popovídal. Byla moc chytrá a rozuměla věcem – nejen těm před oponou, ale i za ní.

Jak dlouho jste byl v Paříži?
Vstával jsem v sobotu ve tři hodiny ráno. Cestoval jsem až na finále, měl jsem spoustu povinností a práce, navíc podstupuji další vakcinaci. Není to jednoduché. Být na finále je ale mou povinností, na něm nesmím za žádnou cenu chybět.

Deblové finále jste tedy neviděl?
Z deblového finále jsem viděl na letišti první set, zbytek až po přistání ze záznamu. Byl jsem ale klidný. Ráno jsme na téma finále čtyřhry debatovali a tipoval jsem výsledek dvakrát 6:3. Mé předpoklady se potvrdily. Krejčíková se Siniakovou odvedly vynikající nadpozemskou práci (Češky přehrály americko-polskou dvojici Matteková-Sandsová, Šwiateková 6:4 a 6:2, pozn. red.).

Juniorská šampionka Linda Nosková si pochvalovala, že mohla být součástí české juniorské výpravy. Zdá se, že tento týmový koncept přináší ovoce…
V elitní stovce máme kolem deseti hráček mezi ženami i juniorkami. Bezprostředně po sobotním finále jsem byl pozván Gillesem Morettonem do prezidentské kanceláře Francouzské tenisové federace, kde jsme se o tom bavili. Říkal mi, že je to neuvěřitelné a chtěl, abych mu prozradil, čím to je, že jsme tak úspěšní. Já mu odpověděl, že to nikomu neprozradím (smích). Je to prostě naše česká alchymie a my v ní budeme pokračovat.

Nabízí se otázka, proč podobně úspěšní nejsou i čeští muži…
Byla s námi i bývalá francouzská tenistka Nathalie Dechyová, v současnosti mezinárodní ředitelka. Ptal jsem se jich, jestli ví, jaký je u nás nejpopulárnější sport. Nathalie správně řekla, že hokej. Je to tak. Hokej, fotbal a až pak tenis. Hokej nám posbírá nejlepší kluky, talenty ulice, divočáky. Každý chce být jako Jarda Jágr. Poté přijde na řadu fotbal, v němž chtějí být kluci jako Pavel Nedvěd. A až poté se dostane na tenis a na eventuální nové Tomáše Berdychy. Systém podpory je u holek a kluků naprosto totožný. Avšak zatímco jsme v ženském tenise světovými lídry, u mužů tomu z těchto důvodů není. Potvrzují se zde zákony přechodu kvantity v kvalitu. Jde o procento těch nejlepších, kteří do daného sportu přicházejí. Mít při shodném systému podpory a organizace tenisové alchymie při výběru sportovních talentů tolik možností jako u holek, vypadalo by to u kluků stejně. Myslím si ale, že i tam máme v tuto chvíli velmi dobře našlápnuto. Věřím, že v budoucnu budou zvedat poháry nad hlavu i kluci.